Všeobecné informace o golfu

• Historie
• Pravidla
• Cíl hry
• Par
• Způsoby hry, metody počítání, hendikep
• Golfové hole
• Golfový míček
• Golfový vozík a golfový bag
• Golfové hřiště
• Dostupnost golfového sportu

Golf je druh míčového sportu se staletou tradicí. Cílem hry je dostat míček do jamky co nejmenším počtem úderů s použitím různých golfových holí. Golfové kolo se obvykle hraje na 9 nebo 18 jamek, které se na hřišti hrají jedna po druhé.

V Německu byl golf, jehož kořeny sahají do Skotska, dlouho považován za převážně elitářský a drahý způsob zábavy. V anglosaských zemích, ale i v některých sousedních evropských zemích je však golf rekreačním sportem, kterému se věnuje velká část společnosti. Tento trend je v posledních letech jasně patrný také v Německu. Díky dialogu s kritiky golfu, ale také díky možnosti s ním snáze začít, vznikly nové impulsy umožňující jeho další růst. Počet hráčů na celém světě se odhaduje na padesát milionů.

Historie

Obecně jsou za vynálezce golfu považováni Skotové, ale existuje také řada dalších teorií, které vidí původ hry v kontinentální Evropě. Často je přitom zmiňováno Holandsko (1297: hra colf v městečku Loenen aan de Vecht, tato hypotéza je však již mezitím vyvrácena), Francie (hra chole kolem roku 1200, hra paille-maille zdokumentována od roku 1416, ilustrace golfisty s holí v knize hodinek (liber horarum) z dílny mistra z Poitiers (Maître d'Adélaïde de Savoie) kolem roku 1450), Brusel (1360: zákaz hry colven/kolven) a Flandry (ilustrace golfisty hrajícího na jamku na ledě v modlitební knize kolem roku 1480). V katedrále v anglickém Gloucesteru je vitrážové okno z roku 1340, na kterém je údajně vyobrazen hráč golfu. Zmínky o hře hrané s míčem a holemi se však objevují i ve starém Egyptě, starém Římě (paganica) a raném období Japonska, Koreje (tagu, od roku 1400) a v Číně čchuej-wan, přibližně od roku 1000). S otázkou původu hry se prolíná etymologie jejího názvu. Zejména díky práci sportovního historika Heinera Gillmeistera se považuje za pravděpodobné, že skotský golf, poprvé doložený v roce 1447, je odvozením z nizozemského slova kolv („hůl“).

Je tudíž sporné, do jaké doby hovoříme o předchůdci hry (z nějž se pak vyvinuly hokej, kroket, baseball nebo biliár) a odkdy již mluvíme skutečně o golfu. V konečném důsledku záleží na kritériích, která jsou pro definici golfu zásadní. Například teprve od latinské učebnice Pietera van Afferdena z roku 1545 můžeme s jistotou prokázat existenci pravidla, že hráč nesmí být při provádění golfového úderu rušen soupeřem. V této souvislosti sice nejstarší skotské dokumenty odkazují na sport nazývaný „golf“, který však byl spíše podobný brutální bojové hře soule nebo soule à la crosse.

V rozporu s tím je však skutečnost, že se ze všech předchozích nebo raných forem golfu zachovala do dnešních dnů pouze skotská varianta. Všechny ostatní formy hry v určitém okamžiku zanikly nebo se vyvinuly jiným směrem – například z colfu se stala halová hra kolf, resp. kolven. Golf v dnešní podobě byl zaveden nebo znovu importován do všech zemí mimo Británii až v 19. nebo 20. století.

15. století

První písemná zmínka o golfu v podobě, v jaké ho známe dnes, pochází z roku 1457, kdy skotský parlament s králem Jakubem II. v čele zakázal hru „ye fut bawe and ye golf“ a místo toho nařídil cvičení lukostřelby. Král Jakub III. zákaz v roce 1471 zrušil, aby jej Jakub IV. o dvacet let později opět potvrdil. Stal se obětí mírové smlouvy mezi Skotskem a Anglií z roku 1502, kvůli které se na polovojenská cvičení pro obyvatelstvo přestalo pohlížet jako na vhodný způsob zábavy. Brzy poté vyšlo najevo, že i sám Jakub IV. se věnuje golfu, když se v oficiálním rozpočtu dvora objevil účet za golfové hole pro něj vyrobené.

16. století

Díky královské podpoře se golf v 16. století rozšířil do celé Británie. První písemná zmínka o nekrálovském hráči golfu pochází z roku 1527 – jistý sir Robert Maule prý hrál na Barry Links poblíž dnešního Carnoustie. První zmínka o golfu v St Andrews pochází z roku 1552. Následujícího roku vydal arcibiskup dekret, kterým povolil místním obyvatelům hrát na pozemcích arcibiskupství. Následně tento sport zavádí Marie Stuartovna ve Francii. Právě o ní pramen z roku 1567 zmiňuje, že bezprostředně po vraždě svého manžela hrála golf, čímž si vysloužila všeobecnou kritiku.

17.století

První písemná zmínka o výrobci golfových holí je z roku 1603, kdy byl William Mayne jmenován králem Jakubem VI. „královským výrobcem holí“. V roce 1618 je do hry uveden „featherie“, kožený míček naplněný peřím. První americkou zmínkou o golfu je zákaz hry v ulicích Albany ve státě New York z roku 1659. První mezinárodní turnaj se odehrál v Leithu v roce 1682, kdy Skotsko (reprezentované vévodou z Yorku a Johnem Patersonem) porazilo nejmenovanou anglickou dvojici. V této souvislosti se objevuje rovněž zmínka o prvním caddiem, jímž byl jistý Andrew Dickson, který nosil hole vévodovi z Yorku. V roce 1691 je St Andrews označen v soukromé korespondenci za „metropoli golfu“.

19. století

První písemně doložený dámský turnaj se konal v roce 1810 v Musselburghu (asi 10 km východně od Edinburghu) a první dámský golfový klub byl založen v roce 1867 v St Andrews. Mimo hlavní britský ostrov vzniká první klub v roce 1820 v indickém Bangalore, první klub na starém kontinentu je založen v roce 1856 v Pau. U shaftu (násady hole) začíná od roku 1826 převažovat nad jinými druhy dřeva hikorové dřevo, ocelový shaft se na trhu objevuje v roce 1891. Od roku 1848 nahrazuje featherie gutaperčový míček, který létá dál a jehož výroba je levnější, aby v roce 1898 ze stejných důvodů ustoupil Haskellově míčku s obaleným jádrem z tvrdé gumy. Open Championship, nejstarší turnaj, který se hraje dodnes, měl v Prestwicku premiéru v roce 1860. V roce 1867 se mladému Tomu Morrisovi podařil první zaznamenaný hole-in-one. V roce 1892 vznikl v Darmstadtu první německý golfový klub; britští lázeňští hosté hráli v lázeňských zahradách v Bad Homburgu již od roku 1889 a německá mládež seskupená kolem Philippa Heinekena hrála od roku 1890 golf na loukách u řeky Neckar ve stuttgartské čtvrti Bad Cannstatt. Americká golfová asociace USGA byla založena v roce 1894, v roce 1898 byla vynalezena metoda bodování stableford a v roce 1899 patentováno dřevěné týčko.

20. století

Golf je jedním z olympijských sportů na hrách v letech 1900 a 1904. V roce 1902 se na líci hole objevily drážky, v roce 1905 důlky, tzv. dimples, na golfovém míčku. Naproti tomu mizí v roce 1910 puttery se středově umístěným shaftem (center shaft) a v roce 1911 vyřadila R&A ze hry ocelové shafty. Německý golfový svaz zahajuje svou činnost v roce 1907. V roce 1916 vzniká první sdružení zastupující zájmy profesionálních hráčů golfu PGA of America. Od roku 1929 jsou všudy opět povoleny ocelové shafty, které nakonec zcela nahrazují shafty z hikorového dřeva. V roce 1938 byl poprvé použit limit 14 holí na hráče a kolo. V roce 1951 vzniká dohoda R&A a USGA o společném souboru pravidel, zároveň jsou zrušena pravidla stymies a opět povoleny puttery se středově umístěným shaftem. V roce 1963 debutuje gumový grip (dříve kožený) a litá železa (dříve kovaná), v roce 1969 pak grafitový shaft a železa s dutou zadní částí cavity back. Dosud jediné dva golfové údery na Měsíci provedl astronaut Alan Shepard v roce 1971. V roce 1979 se objevily první kovové hlavy driverů, které vytlačily ebenové dřevo. Titan jako materiál pro výrobu dřev byl zaveden v roce 1994 na americkém trhu a následně se prosadil po celém světě.

21. století

V roce 2009 rozhodl Mezinárodní olympijský výbor, že golf bude od roku 2016 opět olympijským sportem. Toto rozhodnutí je výsledkem práce amatérských i profesionálních golfových klubů na celém světě, asociačních struktur, které byly vyhodnoceny jako příkladné, a také mnoha variant golfové hry i možností, jak s ní začít (například crossgolf). Právě kultura „downsizingu" (tedy snižování nároků pro provozování), která charakterizuje každý masový sport, byla klíčovým aspektem pro zařazení golfu mezi olympijské sporty.

Pravidla

První písemná pravidla byla sepsána v roce 1744 členy klubu Gentlemen Golfers of Leith. Moderní pravidla golfu však mají svůj původ v Royal & Ancient Golf Club of St Andrews (R&A), který byl založen v roce 1754. Dnes je společně vydávají R&A a USGA. Současná verze je platná od 1. ledna 2012 do konce roku 2014 a zavedla řadu změn zejména za účelem vyjasnění a standardizace.

Zvláštností golfu je velice rozlehlé a z velké části přírodní hřiště (tzv. golfové hřiště), takže pravidla musí pokrývat celou řadu myslitelných situací. Z tohoto důvodu je soubor sestávající z 34 pravidel podrobnější než u většiny jiných sportů a ani zkušení hráči si občas nejsou jisti, které pravidlo v konkrétním případě použít.

Každá národní golfová federace (v Česku ČGF) má pro tento účel odbornou komisi, která odpovídá na sporné otázky týkající se pravidel, pokud považuje okolnosti za jednoznačné. Není-li tomu tak, je poslední instancí R&A nebo USGA, která vydá tzv. decision, rozhodnutí, tedy oficiální výklad pravidel. Stejně jako pravidla samotná jsou zveřejňována i tato rozhodnutí, která již mezitím zahrnují více než 800 stran a představují součást pravidel v širším slova smyslu.

Součástí pravidel jsou kromě toho také další přílohy, v nichž jsou definována témata jako „tvar holí“ nebo „vlastnosti míčku“. Nadto jsou výše uvedená „obecná“ golfová pravidla konkretizována pro sázky v „Podmínkách sázení“, které stanovují možnosti realizace sázek, respektive v „Pravidlech hřiště“ upravujících specifické zvláštnosti konkrétního golfového hřiště.

Cíl hry

Cílem je zahrát míček (minimální průměr 42,67 mm, maximální hmotnost 45,93 g) co nejmenším počtem úderů z plochy označené podle Pravidel golfu jako odpaliště do kruhové jamky o průměru 10,8 cm vzdálené obvykle několik set metrů. Golfové hřiště tvoří obvykle 9 až 18 jamek, jejichž celková délka může přesahovat 7000 metrů.

Pokud míček nelze zahrát podle pravidel (například proto, že jej již nelze najít nebo spadl do rybníka), stanovují golfová pravidla určité možnosti pokračování ve hře, většinou však s přidělením trestných úderů. Celkový součet úderů potřebných k zahrání míčku do jamky (golfové údery + trestné údery) se nazývá skóre a zaznamenává se do předem připraveného výsledkového listu, tzv. skórkarty.

Par

Pro každou hrací dráhu (nazývanou také „jamka“) je definován par. Tato hodnota představuje počet úderů, které průměrně potřebuje velmi dobrý hráč (golfista hrající s hendikepem 0), aby zahrál míček z odpaliště do jamky. Při výpočtu paru pro jamku se vždy předpokládá, že dva putty jsou provedeny na greenu. K tomu se přidává určitý počet úderů pro hru z odpaliště na green. Toto číslo se mění podle délky jamky, nikoliv podle její obtížnosti, která je navíc dána bunkry, kopci, vodou apod., a uvádí se zvlášť jako parametry hřiště (course rating a slope rating).

Golfová pravidla R&A sice používají termín „par“, nepředepisují ovšem, jak přesně se par jamky určuje, to je přenecháno národním asociacím. DGV používá v současnosti (tedy od července 2010) následující klasifikace délek:

V opodstatněných jednotlivých případech je možná i klasifikace odchylná od tohoto schématu (např. v případě zvláště strmých svahů), o tu však musí příslušný golfový klub požádat samostatně a musí ji schválit ČGF.

Pokud míček hráče leží na greenu s údery „par minus 2“, hovoříme o greenu v regulaci (green in regulation). Osmnáctijamkové hřiště má často čtyři jamky s parem 3, deset jamek s parem 4 a čtyři jamky s parem 5. Výsledkem je obvykle par 72 za celé kolo. U devítijamkových hřišť jsou tato čísla patřičně snížena na polovinu, ačkoli zejména mezi devítijamkovými hřišti je mnoho krátkých hřišť tvořených převážně jamkami s parem 3.

Pro různé možné výsledky na jamce se ustálily následující termíny:

Způsoby hry, metody počítání, hendikep

U sázkových her existují dva základní způsoby hry, a sice počítání a hra na jamky, přičemž každý způsob zahrnuje několik variant. Při počítání se počítá dosažené skóre v porovnání se zbytkem účastníků. Protože při této hře není žádný přímý soupeř, hovoří se v tomto případě často o hře proti hřišti. Jinak je tomu ve hře na jamky, kde je cílem porazit určitého soupeře tím, že vyhrajete více jamek (tj. dokončíte každou jamku s nižším skóre) než on.

Pro obě formy hry existují opět dva způsoby počítání: hrubý (rozhodující je skutečně odehrané skóre) a čistý (odehrané skóre se upravuje tak, aby se vyrovnal rozdílný hendikep účastníků). Z brutto tabulky je tudíž patrný absolutně nejlepší hráč a metodou čistého počítání je určen relativně nejlepší hráč, tedy ten, který byl nejúspěšnější vzhledem ke svému osobnímu hendikepu.

Rozšířenou variantou počítání je v Česku počítání podle metody stableford. Tento způsob hry slouží také ke stanovení hendikepů golfistů sdružených v České golfové federaci (ČGF). Hendikep uvádí, o jaký faktor bude upraveno skutečně odehrané skóre v čistém hodnocení a jeho účelem je umožnit napínavou soutěž i mezi soupeři různých herních schopností. V jiných zemích jsou hendikepy určovány tamními golfovými asociacemi zčásti jinými metodami, takže se v tomto případě jedná jen o velmi hrubé srovnání. Všude na světě se však pojmem „bogey golfista“ rozumí pokročilý amatér, který zahraje v průměru jednu ránu nad par, zatímco „scratch golfista“ hraje kolem paru a je považován za profesionála, alespoň co se týče herní úrovně. Začínající golfista je běžně označován jako „rabbit" (začátečník).

Herní vybavení: Golfové hole

Podle platných golfových pravidel si hráč může na jedno kolo golfu vzít až 14 holí. Hole se liší délkou shaftu (měří se v palcích), loftem, konstrukcí a materiálem. Trajektorii míčku určuje v podstatě úhel (loft) a délka shaftu: čím větší úhel, tím vyšší a kratší trajektorie; čím delší hůl, tím větší zrychlení a tím delší trajektorie míčku.

Pro rány z odpaliště a dlouhé údery (od 180 m) na fairwayi jsou používány hole zvané dřevo. Jsou to nejdelší hole s největší úderovou hlavou, která je dutá a navzdory svému názvu se dnes již ze dřeva nevyrábí. Většina hráčů má v bagu jedno dřevo 1 (nazývané také driver) a jedno až tři další dřeva na kratší vzdálenosti (dřeva 3, 5, 7).

Pro středně dlouhé údery (70 až 180 m) se používají hole zvané železa, které ve srovnání se dřevy umožňují přesnější rány. Železa jsou nejuniverzálněji použitelné golfové hole. Není problém odehrát kolo golfu pouze s poloviční sadou želez.

Hybrid nebo (rescue) jsou hole, které v sobě kombinují charakteristiku želez i dřev a představují kompromis mezi délkou dřeva a přesností železa. Za normálních okolností nemívá hráč více než jednu nebo dvě hybridní hole. Tyto většinou slouží jako nahráda dlouhého železa.

Pro krátkou hru v okolí a na greenu (méně než 100 m) nebo pro velice obtížná pole (bunkry, příkopy, vysoká tráva) se používají golfové hole wedge. Podobají se železům, jsou však kratší a mají větší loft. Ke standardní sadě patří přinejmenším pitching wedge a sand wedge. Mimo ně existují také další typy, například gap wedge nebo lob wedge.

K umístění míčku do jamky na greenu se používá putter. Hře s touto holí se analogicky říká puttování. Při puttování neletí míček vzduchem, jako je tomu při hře s jinými holemi, ale kutálí se po greenu. Putter je mimořádně důležitý, protože se používá častěji než jakákoli jiná hůl (norma par vychází z dvou puttů na jamku), ale téměř každý golfový bag obsahuje jen jeden putter.

Golfový míček: Vlastnosti a konstrukce

Velikost a charakteristika golfového míčku je definována v pravidlech golfu. Průměr golfového míčku čítá nejméně 42,67 mm, jeho maximální hmotnost je 45,93 g. Povrch míčku pokrývá přibližně 300 až 500 dimples (drobných prohlubní). Každý výrobce má přitom jiné umístění dimples, jehož cílem je optimalizace trajektorie míčku.

Golfový míček tvoří tvrdá plastová skořepina (v minulosti se používala gutaperča), pod níž jsou ukrytá různá jádra. Kromě tvrdých pryžových jader se stále častěji používají vícevrstvá jádra z různých pružných materiálů. V závislosti na počtu různých vrstev hovoříme o dvouvrstvých, třívrstvých, čtyřvrstvých (a tak dále) míčcích. Na většině golfových míčků je vytištěno číslo. Jeho účelem je odlišit míček od míčků ostatních hráčů v případě, že používají míčky stejné značky a typu.

Trajektorii golfového míčku určuje gravitační síla a aerodynamické síly.

Úhel úderové plochy hlavy hole udělí míčku při úderu rotační pohyb, který přispívá k potřebné směrové stabilitě během letu. Jakmile je míček zasažen úderovou plochou, vyvolá úder zpětnou rotaci míčku, tzv. backspin. Dodatečné boční rotace vyvolávají různé trajektorie míčku.

Takzvané dimples (důlky/prohlubně) na povrchu míčku snižují součinitel odporu vzduchu snížením tlakového odporu a odporu vzduchu až o  50 %. V závislosti na hráčově technice úderu může golfový míček letět až čtyřikrát dále. Existují stovky různých vzorů dimples vyvinuté jednotlivými výrobci golfových míčků.
Golfové míčky jsou elastické. Díky takzvanému smash faktoru absorbují při kontaktu s holí energii, která se pak při odpalu opět uvolní. Bez smashe by byla odpalová rychlost omezena na rychlost hole. Díky smashi se zvyšuje až na 1,5násobek. Dobří golfisté dosahují rychlostí míčku kolem 250 km/h, rekordem je 328 km/h.

Golfový vozík a golfový bag

Vozík slouží k pohodlné přepravě golfového bagu se sadou golfových holí a dalšími potřebami pro golf (míčky, oblečení do deště, nápoje, jídlo atd.) po golfovém hřišti. Golfový vozík má zpravidla také držák na deštník a skórkartu.
Existují:

• Nemotorizované, většinou dvoukolové vozíky, které hráč obvykle tahá za sebou nebo (v poslední době přibývající) také tříkolové vozíky, které hráč tlačí před sebou.
• Motorizované vozíky, které jsou vybavené elektromotorem poháněným dobíjecí baterií. Tyto elektrické vozíky jsou většinou tříkolové, někdy mají dokonce možnost sezení a ovládá je golfista, který kráčí za nimi.
• Vozík je často nesprávně označován jako cart nebo dokonce caddie.

Golfové hřiště

Golf se hraje na golfovém hrišti. To má zpravidla 9 až 18 jamek, které jsou vždy tvořeny základními prvky, jako jsou odpaliště, fairway a green. Hriště je navrženo golfovým architektem a vedeno golfovým klubem nebo komerčním provozovatelem. Údržba golfového hřiště je časově velmi náročná a vyžaduje několik greenkeeperů (údržbářů hřiště) i řadu speciálních strojů. Náklady na údržbu závisí na požadavcích na kvalitu hřiště a u většiny zařízení se pohybují mezi 300 až 900 tisíci EUR ročně.

Dostupnost golfového sportu

 Dlouhou dobu byl golf sportem, který měl poměrně vysokou vstupní bariéru kvůli časové a finanční náročnosti (podobně jako jezdectví, plachtění nebo letectví). To bylo na jedné straně způsobeno tím, že výstavba a údržba golfového hřiště je velmi nákladná, což se pak přenášelo na členy v podobě vysokých vstupních a ročních poplatků. Rozsáhlé vybavení bylo navíc poměrně drahé, protože se muselo dovážet z Anglie.

Situace je dnes ve značné míře jiná, protože vzniklo mnoho veřejných golfových hřišť a také vybavení lze získat prostřednictvím různých kanálů. Na jedné straně ve specializovaných obchodech (golfové obchody jsou zcela normální, na zisk orientované firmy poskytující služby). K tomu otevřela většina soukromých golfových klubů svá hřiště pro denní hosty, i když si vyhrazují různá omezení přístupu. Cílem těchto omezení je především zajistit členům, kteří platí klubové poplatky, řádný hrací provoz, který by jinak – zejména o víkendech – mohl být problematický.

V Německu, Rakousku, Švýcarsku a několika dalších zemích je povolení ke hře na golfovém hřišti podmíněno získáním golfové způsobilosti (PR) nebo osvědčení pro hru na hřišti (PE), které lze získat v příslušných kurzech. V těchto kurzech se zájemci obeznámí se zásadami golfové hry a golfovou etiketou. Důležitou informací je, že osvědčení pro hru na hřišti PE platí pouze pro daný golfový klub, jiný klub je nemusí uznat. V mnoha případech je pro hru na jiných hřištích vyžadován hendikep a často je vyžadováno, aby byl hendikep přidělen konkrétní golfovou asociací (např. asociací, která je členem Evropské golfové asociace). V mnoha klubech se kromě toho musíte pro hru v nejvytíženějších časech prokázat minimálním hendikepem (o víkendech často -36 nebo lepší) nebo vám je odpal povolen jen v doprovodu člena klubu.

V Německu si můžete udržovat hendikep i mimo tradiční golfový klub, například jako člen VcG. Asociace bezklubových golfistů (VcG) umožňuje svým členům hrát golf bez nutnosti členství v klubu. Podobnou organizací je ve Švýcarsku ASGI. Mnoho golfových klubů navíc nabízí tzv. dálkové členství pro hráče, kteří nebydlí v příslušné spádové oblasti. Právo hrát svobodně na domácím hřišti je přitom částečně omezeno, ale členské poplatky jsou podstatně nižší. Kromě toho existuje řada menších poskytovatelů, kteří prodávají ještě levnější zahraniční členství nebo správu hendikepů bez vazby na golfové hřiště nebo golfovou asociaci. Někteří provozovatelé golfových hřišť však zákazníky těchto organizací vylučují jako hostující hráče nebo jim účtují vyšší poplatek za použití hřiště (green fee). Green fee je poplatek, který platí golfista, chce-li hrát na golfovém hřišti.

Ve Skandinávii a v tradičních rekreačních oblastech pro golfisty (Španělsko, Portugalsko, severní Afrika, Turecko) jsou hosté vítáni téměř všude, ale požadavek minimálního handicapu ještě není všeobecně opuštěn. Naproti tomu v angloamerických zemích je golf rozšířeným sportem a existuje zde velké množství veřejně přístupných hřišť, kde lze hrát pouze za green fee. Na druhou stranu existuje v USA také mnoho nanejvýš exkluzivních, čistě soukromých klubů, které přijímají hosty pouze ve společnosti člena klubu.